Pohárky

Venku jsou krásné dny, a s “mým” Synem běháme bosky po sluncem vyhřáté trávě. Všude voní vzkvétající život, září jemnost esence života a radosti, naše fenka Šíla radostně skáče kolem... voda pod molem na konci zahrady šplouchá a slunce svítí jasně bílou barvou, která nás všechny hladí po tváři... Vnímám Dítě, které se zájmem odhaluje každé stéblo trávy, rozbourává pyramidy po krtkovi a sbírá kamínky, aby je pak hodilo do vody...

Cítím sa velmi přítomna. Čas, jak ho definuje společnost, ve které žijeme, pro nás přestal existovat už dávno. Je jen velké Přítomné TADY a TEĎ. Hledím na Dítě, které se pohybuje po zahradě, a cítím hlubokou Vďečnost. Za ten zázrak, který dostala darem jenom Žena. Za zázrak zrodu a mateřství. Uvědomila jsem si, jak velkou, tu největší roli, jsem v důvěře od Vesmíru dostala. Přítomnost nového života v mém lůně, v mém Srdci a v mé Duši - protože jsem Matka. Ta, která cítí a vede nového člověka s Láskou. Ta, která vnímá všechny odstínky Stvoření právě přes život, ktorý se z ní zrodil. Ta, která touží chránit a podporovat Děťátko až k jeho dospělosti a dále. Ta, která v souznění s Dítětem hraje tu nejdůležitejší roli pro budoucnost Lidstva. 

Žena tvoří esencí Lásky

Uvědomila jsem si...procítila Odpovědnost a Sílu, kterou Matka má. Ta je jedinečná a ničím nenahraditelná. Ne kariéra, peníze, strach o přežití...ale Láska a sdílení Vesmírné Přítomnosti s malým človíčkem, který zavítal právě k nám, ke mně. Uvědomila jsem si hloubku a sílu toho, co tvoří Matka. Je to nejvyšší odpovědnost - za společnost budoucnosti. A uvědomila jsem si také, jak nemocná je společnost dnešní, která staví Ženu a Matku do pozice, která ji nenáleží. Jen kvůli penězům, přežití v systému, který krade Duše, jsou ženy nuceny mnohokrát odložit své Děti a odejít pracovat, vytvářet “hodnoty” hmoty, které vlastně prioritne náleží do energie Muže. 

Vnímám jemnost člověka v dětském tělíčku a cítím z něj velikou Moudrost. Tu, kterou dokáže převést do dospělosti právě Matka. Matka, která chápe a chrání tento drahokam božství, protože sama mateřstvím toto spojení znovu v sobě odhalila. Matka, která ví a koná jako Žena. Jenom taková žena dokáže vychovat taky Nového Muže. Muže, který bude vnímat a ctít Dary, které lidstvu a celému Bytí dokáží dát právě a jenom Ženy. Muže, který bude lidstvu a své Ženě dávat právě to, co náleží jemu. A sdílením svých Darů, v souznění a spolupráci vyvibrují sebe samých i sebe navzájem do výšin energie, která tvoří nové světy. A Nové Lidstvo.

Protože Žena tvoří esencí samotné Lásky - a ta je neuchopitelná. Čisté Ženství a Mateřství nedává světu hmotné statky, ale s jemností, podporou a Láskou k milovanému Muži a vyživující bezpodmíněčnou Láskou k Dětem, vizionářstvím, hloubkou vhledu do věcí přítomných, minulých i budoucích, intuicí a přijetím tvoří ze svých Darů svoji část Bytí. 

Ztracený je systém a společnost, která krade Dětem jejich Matky...absence přítomnosti mateřské vyživující energie a pečování nenahradí žádné tituly, peníze ani díla. Na konci života odcházíme nazí. Uvědomila jsem si, kolik utrpení lidí spůsobilo právě odtržení Matek od jejich nejdůležitejšího poslání - války, strata identity, drogy, poruchy osobnosti, návštevy psychologů, prílišné ambice, snaha vyniknout, extrémně zbohatnout, násilí a deprese... všechno, všechno, co je nemocné v společnosti dnešku, pramení z nedostatku Lásky, té skutočné přítomné, vnímavé mateřské Lásky v dětství národů.... 

Velké Děti s pohárkem

Ptám se dnes - jaká společnost pohřbívá sebe samu s každou další generací? Protože vědomá, zdravá společnost žijící v souladu s přírodními zákony a s Univerzem, plní pohárky svým Dětem plnou mírou - důvěrou v sebe sama, v jejich jedinečnost, v samotný Život, soběstačností, souladem s Přírodou a jejich Moudrostí... Beze spěchu, bez honby za matérií a mamonem peněz... Učí svoje Děti to, čím žijou i oni - že jsou hodnotní, moudrí, že život v souladu je krásný a má vyšší účel, že jsou drazí a milovaní takoví jací jsou... 
Ptám se dnes - jací lidé ve "vyspělé" společnosti vedou společnost, která zaměňuje přítomné pohlazení za papírky, za které předse jako náhradu můžeme koupit nějakou hračku nebo počítač? Jaká společnost, nadřízení nebo partneři požadují od žen, aby se popri mateřských povinnostech stali a byli také “mužmi” a rovnali se hmotně měřitelnými výstupy? Jací muži používají násilí na ženy, které údajně  milují? Nebo spíše vlastní? 

Kdo jsou ženy, které se bojí být samy sebou? Kdo jsou ty ženy, které celý život žijí v domnění, že si nezaslouží být milované nebo oceněné jenom proto, že nesplní nějakou “podmínku”? Kdo jsou ty ženy, které trpí pro “lásku”, a nedokáží otevřít své Srdce a procítit vlastní jedinečnost? Kdo jsou...KDO JSOU všichni ti lidé, kteří tohle spůsobují sobě i druhým?

Jsou to ty Děti...ano, právě ty Děti, kterých pohár nebyl naplněn přítomnou mateřskou energií vesmíru doplna. Jsou to ty Děti...jsme to i my - ty Děti, které pak celý život s tím pohárkem chodí a hledají, co do něj dát, aby neměli žízeň, kterou nelze uhasit. Jsme to i MY, ty děti s pohárkem...a jediné, co s tím skutečně můžeme udělat, je říct dost, už stačí - a udělat změnu.

Život se děje sám

Dejme Dětem, které přes nás vstoupili do našich životů, dejme jim to, co jim náleží. Co i nám náleželo. Dejme jim SEBE - skutečné a přítomné. Beze strachu o přežití, honění se “někam”, za důležitými schůzkami, velkou kariérou, velkými penězi, tituly...na sklonku života už tohle se sebou nevezmeme. Vezmeme jenom sebe samých. Jací jsme byli, a kým jsme se stali. Protože změnu je možné udělat kdykoliv. Hned. Protože tento den je jen jediný. Protože tento okamih a bosé radostné Dítko na trávě se děje jenom Teď a Tady. Jenom jednou a neopakovatelně. Protože to, čemu říkáme Život, se nemusí budovat - přes lepší kariéru, více peněz, větší auto, dům nebo lepší počítač - ten Život se děje sám. Přes Srdce. Přes Lásku.

Už přestaňme hledat, čím naplnit pohárky. Naplnění těch našich, které jsem v naší “moderní” civilizaci dostali poloprázdné téměř všichni, můžeme dosáhnout tím, že POCHOPÍME, co je to PODSTATNÉ. A začneme podle toho ŽÍT. A darujeme to spátky Dětem, které na tuto Zemi přišli k nám. Aby nás právě k tomuto pochopení dovedli. Až řekneme dost společnosti, mužům i ženám, které se snaží svést nás ke svému přesvědčení důležitosti bubliny peněz, kariéry, prestiže, titulů a kont - stane se Zázrak. A pomůže to taky oněm ženám a mužům...mají také svoje pohárky...a mnohokrát prázdnejší než ty naše.

Stačí se jenom rozhodnout - a začít Žít a vnímat ze Srdce. Srdce je přítomné v každém úderu, a přítomné v bezpodmíněčné Lásce. Propojené se Stvořitelem a jeho odrazem na zemi - s našimi Dětmi a Dětmi v nás. Náš život se pak bude dít sám od sebe. A my budeme jeho radostnou součástí. V přítomnosti, na trávě, v lese, při hrách, v smíchu, nadšení, objevování světa, tanci, rozvoji, sdílení a v Lásce s našimi Dětmi. Protože oni mají také svoje pohárky. A zatím jsou plné. Protože důveřujou. Protože cítí. Protože jsou přítomny. Protože MILUJOU. Tady a Teď. Tak jim ty pohárky, prosím vás, nevylijme.

Objímám vás

s Láskou

Katarína Lone Mýtna

www.spiral-art.eu

Čas Prítomnosti

Koľkokrát počúvam z úst mamičiek slovo “Musíš a Musíme”... koľkokrát som to počula aj ja, ako malé, aj už veľké(o:dieťa...stalo sa to mantrou dnešnej spoločnosti. Musíš ísť spať, lebo je jedna hodina. Musíš sa najesť, pretože je čas obeda. Musíš si umyť zuby, lebo je večer. Musíš sa obuť, lebo si zašpiníš ponožky. Musíš prestať plakať, lebo ťa budú počuť susedia...Musíš, musíš, MUSÍŠ! To slovo rezonuje deštrukciou a potláčaním prirodzeného rytmu života a slobody Duše. To slovo samo osebe ničí generácie a rozlet všetkých ľudí a detí, aj nás samotných. MUSÍŠ, LEBO... Príkaz a podmienka. Tak dlho sme fungovali aj my týmto spôsobom. My, naši rodičia, prarodičia, praprarodičia...len naši prví prarodičia ešte nie. Pretože boli v súlade s niečím, kde slovo Musíš nemá miesto. Boli v súlade s niečím, čo pozná jediný Princíp - a tým je princíp Najvyššieho Dobra pre všetkých. Boli v súlade s Prírodou a s jej rytmami, ktoré v sebe zas niesli a nesú zápis vesmírnych pochodov a rytmov. A všetko v Súlade s každým organizmom na Zemi. S KAŽDÝM. A tým sme i my, a naše telá. Dieťatko žije od prvých buniek svojho vzniku len v čistej Prítomnosti. V čistej PRÍTOMNOSTI. To znamená, že je, keď je hladné, pije, keď má smäd, plače, keď je smutné, vyľakané, či niečo potrebuje, spí, keď je unavené... Všetci to vieme, ale dokážeme si toto aj uvedomiť? Je to totiž alfa a omega fungovania našich tiel a nás všetkých vo vyššom začlenení zvanom Planéta a zdravý život a Bytie. Rozumiete tomu? Iba čistá Prítomnosť a identifikácia našich SKUTOČNÝCH potrieb v prítomnom okamihu nám pomôže prežiť a žiť v zdraví a harmónii.

Čas nejestvuje

Keď sa vrátim k spomínanej vete - musíš ísť spať, či jesť, pretože je čas...čas nejestvuje. Precíťte si tieto slová. ČAS NEJESTVUJE, neexistuje. Je iba Prítomný okamih. Iba to, čo je práve teraz je skutočné. A keď nevieme byť prítomní v prítomnosti, ako chceme vytvárať budúcnosť? Prítomní v Radosti, v Láske, Pohode, v Mieri v nás samých, v identifikácii skutočných potrieb, vnímaní skutočného diania, pohľadu očí, energie prúdiacej od človeka k človeku, energie nášho dieťaťa, partnera, prírody, ktorá nás obklopuje... Čas nejestvuje. Vždy je len TERAZ.

Niekde som zachytila, že dokonca “čas” v rozdelení na dvanásť mesiacov pôsobí na naše telesné schránky jemne deštruktívne. Podľa starobylých kmeňov je číslo stvorenia trinásť, ako je trinásť lunárnych mesiacov v roku, ako aj naše ženské telá, z ktorých sa rodí ďalší život, sú zladené s týmto rytmom a predávajú tak zápis v energetickom poli a v bunkách aj deťom z nás zrodeným. Ešte jeden rozdiel je medzi dvanástkou a trinástkou - trinásť v západnom ponímaní vzniká zo súčtu 12 + 1. V starobylých kultúrach bola trinástka číslom samým o sebe, nie vyjadrením spomínaného súčtu. Rozdiel je v západnom vnímaní človeka ako nadradeného všetkým ostatným druhom a vyčleneného od Vesmíru, či Boha, Stvorenia. Trinástka v ponímaní napr.starobylých Mayov znamená, že Človek je súčasťou Stvorenia, neoddelený od Vesmíru, a preto podlieha zákonom a zákonitostiam Stvorenia. Avšak sila jeho Mysle a jeho rovnosť Bohu, ktorý ho stvoril ako svoje Dieťa so všetkým, čo má sám, ostáva zachovaná. Práve tým, že chápe univerzálnu Jednotu, do ktorej sám patrí, a rytmy, ktoré ho ovplyvňujú.

Prístup k nášmu Dedičstvu

Vibrácie sa menia, staré štruktúry sa rozpadajú, svet je v chaose a ľudia nevedia, čoho sa majú zachytiť. Vnímam, že tento rozkol sa bude len zvyšovať a skutočne sme došli do bodu, kedy už nie je “čas” na opakovanie chýb a váhanie, či a ako uchopiť vlastnú Múdrosť a Silu. Pretože ju máme všetci v sebe - a celé dianie, ktoré sa vôkol nás deje, je iba a len tým, aby sme sa prebudili a prestali byť otrokmi definícií, systémov, vzorcov, vkladaných do nás tisíce rokov. Je tu radostným okamih - kedy sa stávame samými sebou a dostávame prístup k nášmu Dedičstvu. Naše bunky sa prebúdzajú, zapájajú sa nepoužívané časti našej mysle, naše telá sa očisťujú a dávajú nám jasné signály. JASNÉ signály. Že sme súčasťou Stvorenia. Že sme Tvorcovia a Bohovia, ktorí zostúpili na túto Planétu, aby oslobodili celú minulosť a spojili tak v Svetle a Láske celé Univerzum.

A Deti sú pre nás tými najlepšími Učiteľmi. Pretože kým ich nepreprogramujeme, sú v priamom spojení s Božskou Podstatou a Prítomnosťou. Sú tam, a sú múdre a dokonalé. Vedia, kedy jesť. Vedia, kedy piť, kedy spať... ich nezaujíma náš “čas” - sú v Súlade s Časom Bezčasovosti, s Časom Večnosti, z ktorej sme boli všetci stvorení. Vnímajú vplyv Luny, Planét, Slnka, vibrácie fotónov, prichádzajúce z Galaxie, vnímajú rytmus, ktorý je prastarý a pôvodný. Rytmus a Tón, ktorý je jediným merítko ich “času”. Preto to jediné, čo máme a možme urobiť, je učiť sa od nich. Pýtať sa – nie prikazovať. Rád by si si pospal? Cítiš sa unavený? Máš chuť sa najesť? Si smädný?... Dieťa nezomrie od hladu, naje sa, keď bude skutočne hladné. Moj Syn napríklad v čase splnu takmer neje, dokonca ani naša fenka Šíla(o: akonáhle sa Luna naplní, obaja sa vrhnú do jedla. Dieťatko zaspí kdekoľvek, aj v hluku, keď je unavené. Dieťatko je barometer pre nás. Dieťatko je učiteľom nášho Veľkého Návratu. Návratu k Podstate Bytia - a tou je SÚLAD. To je odpoveď dnešného článku - SÚLAD. Pretože my ako ľudstvo sme zabudli, čo to je, byť v súlade a harmónii. Prepchávame sa jedlom len preto, že sa to Musí, veď je predsa čas obeda, alebo nám to diktuje naša umelo nastavená chuť. Pijeme a jeme, keď nie sme hladní, ale toto všetko sa nevzťahuje len na jedlo - robíme veci, ktoré sa MUSIA, pretože to tak niekto zadefinoval, alebo preto, že sa to očakáva. Nie sme v kontakte sami so sebou, už od detstva sme programovaní, práve tak, ako som uviedla na začiatku článku - slovíčkom MUSÍŠ, LEBO.

Uchopme svoju Múdrosť a Silu!

Prosím, drahí moji Súputníci na tejto Zemi, prosím Vás z hĺbky Duše a Srdca, z Lásky, akej som schopná ako Matka, Žena, ako Človek - prestaňme okliešťovať tých, ktorí sem vstúpili, aby nás pozdvihli. Prestaňme myslieť a začnime cítiť - cítiť prítomne. Cez Srdce, cez Telo. Očistime sa, zabudnime na všetko, čo sa”má” a stíšme sa, a počúvajme, čo je pre nás samých dobré. Pretože v tichu a z hĺbky Duše k nám prehovára Príroda, Zem, Planéta a Vesmír. Odpovede prídu vtedy, keď sa prestaneme identifikovať s tým, čo poznáme, čo nás naučili - a namiesto prikazovania detičkám, čo “majú”, či “musia” robiť sa začnime pýtať práve ich - a NAČÚVAJME, čo nám hovoria. Načúvajme Srdcom. Pretože Oni sú v Spojení - a my im nemáme právo toto spojenie zatvárať. Práve naopak - vďaka prítomnosti týchto pozemských anjelov sa môžeme sami rozpomenúť na nás samých. Na nás samých ako Vesmír a Univerzum, ktorým sme. A tam platia iné “pravidlá”... Princípy pre najvyššie Dobro, Zdravie, Harmóniu, Lásku, Hojnosť a Vyváženosť pre nás všetkých. Ako súčasť dokonalého Stvorenia, ktoré sa manifestuje na Zemi a v našich Telách. ĎAKUJEM vám!

s Láskou

Katarína V. Mýtna